J. A. Janiš

Josef Antonín JANIŠ *6.2. 1749 †15.11. 1821 (Významně přispěl k odhalení partogenetického vývoje trubce)

Josef Antonín JANIŠ se narodil 6.2. 1749 v Lanškrouně. Vystudoval teologii, zároveň se věnoval včelařství . Roku 1789 byl farářem v Hostivaři u Prahy. Byl předním zemědělským odborníkem, tiskem vydal knihu "Poučení o setí, hlídání a sklízení lnu". Dopisujícím členem Vlastenecko - hospodářské společnosti. V letech 1796 až 1821 byl děkanem v Hněvčevsi u Nové Paky, kde také 5.11. 1821 zemřel. Objevitel partenogeneze včel (1788). První u nás zavedl rozběrné úly, je zakladatelem novodobého včelaření v našich zemích. Má velkou zásluhu na osvícenecké práci mezi českými zemědělci. Jeho nejznámější kniha o včelách a včelaření"
AUČINLIVÉ SPRAWOWÁNJ WČEL pro obecného Kragana w Kralowstwj Cžeském s dwěma mědodctami, a potřebnými wyobrazenj, tež Kalendářem wčelnym na každý měsýc celého roku a poznamenanjm wssech z wětssi částky v wčelařů obyčegnych slow smyslných, neb přjslow".
Kniha vyšla vroce 1789 a Nová včelní kniha v roce 1790. Jak už bylo zmíněno přínosem historického významu je Janišův příspěvek k odhalení partogenetického vývoje trubce. V roce 1789 opravuje
názor Širacha (pastor na Budyšínsku, člen významné lužické včelařské společnosti), že i neoplodněná matka klade vajíčka, ze kterých se líhnou dělnice. Janiš pokusem dokázal, že neoplozená matka, stejně jako kladoucí dělnice plodí jedině trubčí vajíčka. Janiš byl také propagátorem rozběrných úlů, skládajících se z různého počtu stejných truhlíků, podle síly včelstva, sestavených jako stojany, nebo
ležany.