Josef Kohlrus
Na domácí půdě bylo v minulosti velmi mnoho význačných včelařů mezi duchovními. Ti pak z titulu svého poslání šířili mezi svými farníky nejnovější poznatky a způsoby chovu včelstev. Jedním z takovýchto mužů byl i zpovědník z chrámu svatého Víta na Pražském bradě páter Josef Kohlrus, který žil v letech 1815 až 1893.
Když se začátkem sedmdesátých let minulého století nesměle rodil časopis Včelař, neměli jeho tvůrci Alois Hovorka a Josef Mikuláš Boleslavsky vůbec žádné zázemí. Nebylo totiž z čeho čerpat, protože kromě Kodymových Hospodářských Novin, v nichž se tu a tam objevily nějaké články od praktických včelařů, měli k dispozici pouze několik málo knih. Je třeba rovněž připomenout, že česká včelařská terminologie byla v tě době ještě velmi nedokonalá. Navíc časopisu chyběli nejen předplatitelé, ale také spolupracovníci. Začínalo se velice lopotně se stovkou předplatitelů, a teprve po prvních výtiscích se pomalu začali hlásit i první dopisovatelé. Ti zprvu vystupovali velice skromně a ostýchavě, což se projevovalo tím, že někteří z nich posílali své práce pod smyšleným jménem. Mezi těmito příspěvky se stále častěji objevovaly velmi zajímavé články od jakéhosi pana Jóruse z Prahy, které se vyznačovaly propracovaným obsahem i důkladným rozborem každého popisovaného jevu či předmětu. Jejich sloh prozrazoval, že jejich pisatelem musí být zkušený včelař a sečtělý vzdělanec. Naštěstí tomu však náhoda chtěla, že byl tento tajemný pisatel zanedlouho odhalen. Ano, nebyl to nikdy jiný než páter Josef Kohlrus.
Mladý časopis Včelař v něm získal na mnoho let velice pilného spolupracovníka, jehož články vždy vycházely z vlastních zkušeností a poznatků při jeho praktickém včelaření a zkoumání života včel. Páter Kohlrus však ve svých pojednáních vybízel čtenáře k systematickému bádání a soustavnému studiu s tím, aby výsledky svých zkoumáni zveřejňovali, k čemuž se mu mnohé skutečně podařilo přimět. Proto ho lze právem považovat za duchovního otce českých včelařských spisovatelů.
Josef Kohlrus se však neorientoval pouze na zpracovávání časopiseckých příspěvků, nýbrž své poznatky komponoval i do větších celků. Roku 1873 vydal Tobolku českých včelařů, což byl vlastně svého druhu první zápisný včelařsky kalendář, který se zanedlouho těšil mezi včelaři velké oblibě.
V roce 1879, kdy se uskutečnil památný sjezd německo-rakouských včelařů v Praze, byly od samého začátku snahy tento sjezd rozbít. A když se to nepovedlo, určité síly se alespoň snažily co nejvíce zostudit české včelaře. Josef Kohlrus se jako jediný nebál vystoupit na řečnickou tribunu a v německém jazyce se na praktických příkladech snažil dokázat, že včelařství v českých zemích je na stejné úrovni, jako v Německu či jinde ve světě. Trpělivě vypočítával argumenty, že v lecčems je možná české včelařství i lepší než v okolních zemích. Ostatně jeho vystavený úl se včelstvem, který byl předmětem všeobecné pozornosti sjezdových delegátů (a za nějž dostal vyznamenání, které však odmítl), toho byl velmi přesvědčivým důkazem.
zdroj: https://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html