Kosmas
Dne 21. října 1125 zemřel děkan Kosmas. Jeho latinsky psaná Kronika Čechů zůstala do dnešních dnů prvořadým historickým a literárním pramenem raného středověku. Nevíme sice, zda byl autor tohoto díla včelařem, ale faktem zůstává, že včelařské problematice věnuje poměrně značnou část svého díla.
Poprvé se včely stávají v jeho kronice jakýmsi symbolem úrodnosti kraje, do kterého přišli první slovanští obyvatelé. Autor čtenáře seznamuje s "bájným podáním starců", které líčilo stav země před příchodem člověka: "Povrch zaujímaly širé lesní pustiny bez lidského obyvatele, zněly však hlasně bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva." Ano, do této země měl přivést svůj lid jistý vévoda Čech' jehož řeč k družině po vystoupení na horu Říp je snad všem dost dobře známa. "Země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí".
Včelí společenství bylo ale také pro Kosmu synonymem určité soudržnosti. Vyjadřovalo například pevné vazby prostých lidí k tehdejší nobilitě: "K němu se sbíhali, jako včely k úlům, lidé nejen z vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval." Tak kronikář charakterizuje vztah obyvatel ke Krokovi a dále podobně uvažuje o významu knížecí rodiny pro luckou komunitu obývající severní Čechy po prohrané bitvě u Turska: "To se ovšem stalo na radu všech předáků, aby se lid rozprchlý shromažďoval k synu svého dřívějšího pána jako k svému knížeti tak, jako se včely slétají k své matce."
A nyní se již dostáváme do historického období a registrujeme zajímavé přirovnání: "Oni pak nalezše knížete zle od much poštípaného a polomrtvého, neboť jako roj včel se snášelo hejno much nad nahým tělem." Zmínka je autorem kladena k roku 1000 a zachycuje okolnosti mučení knížete Jaromíra.
V další části se přesouváme do přelomu 11. a 12. století. Toto období je již Kosmovou žhavou současností. Námi tak obdivovaný produkt - med - se pro autora stává prostředkem pro vystižení charakterových vlastností významných osob. Tak je v roce 1068 popisován jakýsi správce Žatce: nebo pro Smila, syna Boženova, v jehož ústech jest med a v srdci jed, a na jejichž zlé a lstivé rady jsem učinil." Dále vyzývá v roce 1105 kníže Svatopluk své věrné ke statečnosti slovy: udatnému muži jest nad tekutý nektar sladší najíti smrt v boji." Podobně oslovuje své věznitele nešťastný Ota v roce 1110: "Přátele lživých úst jest možná přirovnat k včele: od úst kane ji med, však ostnem zadečku bodá."
Počínaje třetím desetiletím 12. století se kronikářova
pozornost obrací k ekonomickým ukazatelům ve včelařství. Kosmas, již zhruba
osmdesátiletý muž, intenzivně sepisuje své životní dílo a k roku 1122 přidává:
"Také byla toho roku hojná úroda medu a vína, i osení dosti pěkně vzrostlo,
ale zrno v klasech nebylo bohaté." Podle jeho další věty přišla velice
teplá zima, vše se projevilo v roce dalším: "Toho roku byla bohatá úroda
obilí, ozimu i jaře, toliko kroupy uškodily na mnohých místech; medu bylo
hojně v rolnických krajinách, velmi málo v lesnatých. Zima byla velmi tuhá a
sněhu mnoho." Snad z nedostatku zimních zásob v následujícím roce 1124: mnoho
včelstev pomřelo a nedostatek medu byl veliký." Kronikář zřejmě tuto bídu
připisoval zatmění slunce 11. srpna.
Náš návrat do dob dávno minulých zakončeme opravdovou literární lahůdkou. Kosmův oblíbenec, právě nastoupivší kníže Soběslav I., je v roce 1125 (snad necelých pět měsíců před autorovou smrtí) charakterizován těmito půvabnými slovy: "Přece však chceme my zjeviti lásce Vaší jednu jeho zvláštní a pamětihodnou vlastnost, pro niž jest ho zajisté klásti skoro nade všechny, totiž že kníže s takovou mocí nikdy nesmočil v medovém víně, v tom zloději rozumu, pysky."
Tak byl starý Kosmas opravdovým včelařským odborníkem?
zdroj: https://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html