Historie včelařství
Včelařství má již velmi dlouhou historii. Vlastně skoro jako člověk samotný. V tomto článku se vás pokusíme seznámit s vývojem včel a také krátkým výtažkem historie včelařství u nás.
Původ včely a včelaření
Podle nálezů včel medonosných zalitých v jantaru můžeme poměrně spolehlivě říci, že včela medonosná zakončila svůj evoluční vývoj již před 25 miliony let. Člověk dnešního typu teprve před 100 000 lety a první zmínky o získávání medu nalezneme ve španělské jeskyni Cauveas de la Arana, kde postava bere včelám med z dutiny stromu. Stáří kresby se odhaduje na 15 000 let. Můžeme tu mluvit přímo i o včelaření, neboť kresba znázorňuje speciální, bez ohledu na to, jak primitivní byly, nástroje na získání medu i na jeho přepravu.
Je jasné, že již v této době byl med pro člověka důležitý. Včely byly vesměs bodavé a divoké, takže medobraní nebylo nic příjemného. Ovšem jak se zdá, med a včelí vosk měly vyšší cenu. První cílené chovy se zaznamenávají na blízkém východě, kde se včely chovaly ve hliněných hrncích s odklopitelným víkem. Takto včelaři dodnes postupují v Izraeli či Libanonu.
Antické civilizace a včelařství? V Řecku se včelami zabýval Aristoteles a Řekové všeobecně považovali med smíchaný s vínem za univerzální lék. Podobně poté postupovali i Římané. Ve středověku se včelaření dočkalo velkého rozkvětu za vlády Karla Velikého, který včelařům daroval mnohá privilegia. A tímto velmi raným středověkem se přesuneme na naše území.
Předtím ale ještě podotkněme, že včely za celou dlouhou historii, přibližně sedmi až osmi tisíci lety, včelaření nikdy nezdomácněli. Jejich podoba tělesná je totiž stále stejná. Potravu si hledají sami a na člověku nejsou prakticky nijak závislé. Člověk je nemusí denně krmit ani ošetřovat a také je nemůžeme zavřít, jelikož by bez volnosti zhynuly. Jediné, co včelař musí, je dobře se postarat o stav úlu, aby včely nepomrzly. Ale bez tohoto by se obešly, jen by člověku ulétly zpět do jiných, lépe chráněných míst.
Historie včelařství na našem území a co o něm dnes víme
Včelařství na našem území se provozovalo již s příchodem prvních velkých kmenů Bójů, později i Germánů či Slovanů, kteří byli, podobně jako Keltové, svým včelařstvím a lásce k medu pověstní. První písemné zmínky máme však až z 10. a 11. století a většinou se jedná o klášterní dokumenty. Každopádně byl český med vyhlášený, neboť se v Praze konaly medové trhy, kdy byl náš med směňován se zahraniční solí v poměru 1 : 1.
Včelaření v době středověku i raného novověku probíhalo dvěma způsoby: první byl takzvaný "domácí", který byl zbaven jakýchkoli poplatků a daní. Lidé, kteří se mu věnovali, byli včelníci a ti měli včelstva ve vydlabaných kmenech stromů (klátech) u svých příbytků; ten druhý byl "lesní" neboli brtnictví (spojitost s medvědem brtníkem je více než patrná) a převládal až do 16. století.
Včelařství bylo i právě ošetřeno. Hajní měli dávat bedlivý pozor, aby se kolem brtní nekácely nektarové stromy, měli dávat pozor na uhláře aby nezakládali v lesích ohně kvůli ochraně včelstev atd. Podobně byly uznány za platné i tvrdé sankce těm, kteří včelám ublížili. Známy byly také nemoci, patrně hniloba plodu. Včelař měl povinnost toto hlásit a zajistit, aby se nemoc nešířila.
Také víme, že včelařství bylo velmi výnosným řemeslem. Soudobé prameny uvádí, že tři menší zpoplatněné včelnice JEN na daních (cca 10%) pánovi vydělaly 61,5 groše (738 denárů). Pro porovnání uveďme, že v roce 1397 bylo 10 vajec za 1 denár, 1 kuře za dva denáry, 1 beránek za 5 denárů, 1 jehně za 8 denárů. Tedy výnos majitele úlu musel být velmi příjemný. Ale jak to tak bývá, vše má svůj konec, nebo dočasný úpadek. U nás to byla třicetiletá válka, opětovný rozvoj zažívá naše včelařství až v 18. století. Hlavní roli na tom má rozvoj biologie, zoologie a celkový zájem o vědu a poznání přírody.
První rozsáhlé podpoře včelaření se Morava dočkala již roku 1775, Čechy o rok později, v patentu od Marie Terezie, který zbavoval včelaře skutečně všech poplatků. Výroba medu a vosku byla bez daní, zbavena mýt při převozu atd. Vznikaly také včelařské školy. První sice ve Vídni, ale učil na ní Antonín Janša, sami podle jména seznáte jeho původ. Další školy vznikaly i na Moravě - v Brně a v Novém Kmíně, později ve Vsetíně. Z per moravských včelařů také pocházejí mnohé původní spisy o včelaření, jako třeba Podstatná účení, a zpráva o chování včel od Antonína Janši, spisy Josefa Antonína Janiše Aučinlivé spravování včel pro lid obecný a Nová včelní kniha. Vše vrchol 18. století.
Pokud tedy druhá polovina 18. století byla ve znamení rozkvětu, první polovina toho 19. byla spíše stagnací, či dokonce mírnějším úpadkem. Opět až druhá polovina devatenáctého století měla vzestupnou tendenci. Zvyšovalo se poznání jak sociální, tak technické. Zemědělství i technika zažívala doslova revoluci - jak v kvalitě, tak v kvantitě. Objevují se nové typy úlů, kde se poprvé objevují pohyblivé trámky, které známe dnes, a vývoj základů soudobého včelařství byl dovršen vynálezem medometu. V tomto také vystupují naše země. Princip odstředivého medometu byl totiž předveden svým vynálezcem Františekem Hruschkou v Brně roku 1865. Mezistěny jsou také moravským vynálezem. Morava byla vždy jistým primátem ve včelaření.
V druhé polovině devatenáctého století začali ve všech sférách života lidského hrát důležitou roli spolky. Turisté, veslaři, spisovatelé ale i včelaři se začali sdružovat, vyměňovat si zkušenosti a navzájem si pomáhat ke všeobecnému rozvoji a povznesení. První spolek u nás vznikl tradičně na Moravě - Spolek ku zvelebení včelařství, založený v roce 1852 J. N. Oettlem. První český spolek pak v Chrudimi a později vznikly další. Výsledkem byl nakonec Ústřední zemský spolek včelařský pro Království české. Další významné události se již neodehrávali. Snad jen výměna včelstev za kraňky po druhé světové válce.
zdroj: https://www.jakzacitvcelarit.cz/historie-velastvi