P. Jan Stáhala
Narodil se roku 1813 v Hranicích na Moravě, zemřel roku 1884 v Dolanech u Olomouce. Konzistorní rada P. Jan Stahala zde byl děkanem. Na dolanské farní budově mu byla v roce 1936 odhalena pamětní deska (obr. 1), avšak již v roce 1924 bylo jeho záslužné činnosti vzpomenuto na slavnostní členské schůzi olomouckého včelařského spolku, jehož členové si pravidelně význam činnosti P. Stáhaly připomínali.
Moravští včelaři nazývali P. Stáhalu, který byl zakladatelem plemenného chovu včel, a zabýval se hlavně chovem včel cyperek - králem cyperek. Choval i včely vlašky a zabýval se též chovem bource morušového. Spolupracoval také s nadšeným včelařem Kolowratem-Krakokovským, a právě s ním měl největší podíl na rozšíření cyperek v naších zemích. Uznával je za nejzpůsobilejší ze všech včel. Patřil k těm, kdo hledali nové směry plemenitby, cílem mu byl chov na výkonnost. V prvním období chovu byla tehdy při hodnocení dosažených výsledků jedním z významných činitelů barva. Bylo to samozřejmé šlo o chov cizinek, na jejichž typu, barvě a hlavně schopnosti udržet se v novém chovném prostředí tehdy záleželo. Patřil k těm včelařům, kteří přistupují ke kontrole užitkovosti jako k významnému hledisku pro skutečnou hodnotu včelstva. Právě na výběr plemeniva a na kontrolu užitkovosti se v našich krajích odedávna kladl velký důraz. Sledovala se užitkovost v následných generacích.
Jan Stáhala byl dopisujícím členem Včelařského odboru, zřízeného roku 1854 při Moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně. Protože patřil mezi včelařské průkopníky, kteří v plemenném chovu uplatňovali výběr chovného materiálu a cílevědomou péči o oplození včelích matek, podával o svém snažení písemné zprávy. O snahách našich včelařů se informace šířily po celé střední Evropě, a o P. Stáhalovi navíc věděli i v Anglii a v Americe. Byl znám jako propagátor chovu matek ve včelstvu v osiřelci. Později, v 30. letech 20. století byla tato metoda sice odsuzována, ale v padesátých letech byl tento způsob již uznáván za lepší než chov při matce. P. Jan Stáhala zdůrazňoval také význam trubců ve včelstvech pro potřebu chovu. Byl obhájcem teorie, že matka je nejlépe oplodněna trubcem z vlastního včelstva. Tato teorie byla publikována v Eichstädtských včelařských novinách roku 1870 a odtud převzata do odborných časopisů téměř celého světa.
Později se P. Stáhala zúčastnil i pokusů s řízeným oplodňováním včelstev v izolovaném prostředí. Jako jeden z prvních zpozoroval opakovaný snubní prolet matky - bylo to v roce 1873. Roku 1868 publikoval ve Včele článek Spolkove úle a jejich rozměry, Spolkový stojan a Spolkový dvíčák; roku 1871 a 1872 články Podzimní zpráva o mém včelařeni. V roce 1870 uveřejnil ve Včelaři materiál Způsoby, jakéž užívám k vypěstování včelích královen, v roce 1978 Nové výzkumy o životě včel a roku 1881 článek Rozhodný zápas o účinlivosti včely cyperské.
V místě svého působeni a v okolí byl P. Jan Stáhala velmi oblíben, včelaři vyhledáván a uznáván. Spolupracoval také se včelařem Františkem Pavlů (nar. 1833), učitelem v nedalekém Droždíně a později v Loučanech. Spolu zušlechťovali včelstva právě dovozem vlašek a cyperek.
Významu díla P. Jana Stábaly bylo mnohokrát vzpomenuto. Jeho jméno bývá uváděno ve včelařské literatuře s poukazem na záslužnou činnost, při níž se osvědčil nejen jako nadšený průkopník a badatel, rádce a propagátor, ale i jako novátor, který daleko dopředu předjímal až mnohem později ověřené a uznávané metody.
Na pamětní desce na farní budově v Dolanech je P. Jan Stáhala nazván průkopníkem moderního včelařství. Tím skutečně byl a důstojně se zařadil svým dílem mezi nejvýznamnější včelařské odborníky druhé poloviny minulého století.
zdroj: https://jjvcela.sweb.cz/soubory/vcely13.html